Můj říjen.

... aneb další Ostravská praxe.

Sice jsem už na minulé praxi říkala, že na žádnou další už nechci, no, jsem tady. Tahle je už snad poslední! Neberte to zle, není to tak, že bych si praxe neužívala, jde spíš o to, že se teď chci víc soustředit na školu, své mimoškolní aktivity a na samu sebe.

13. říjen 2017

den, kdy bylo po dlouhé době všechno v pořádku

Všude bylo hezky, všichni byli krásní, to hřejivé teplo štěstí bylo všude ve vzduchu. Procházím se Mošnovem a poslouchám svoje obvyklé "odrhovačky". Zvony zvoní jen chvíli, jen než přijde den.  Je mi skvěle, nemůžu si pomoct a musím se usmívat, nevím ani proč, nemám k tomu žádný pádný důvod. Otázka je, zda člověk potřebuje ke štěstí důvod, nebo může být prostě šťastný, jen tak.

Ráno jsem vstala, přečetla několik stran z knihy 'Řeky Londýna' Bena Aaronowitche,uvařila si velký hrnek svého oblíbeného čaje a usmála se na sebe v zrcadle, když jsem si šla vyčistit zuby. Jaký je to ale krásný den. Po asi dvouhodinové terapeutické procházce se usadím na mém oblíbeném místě, na konci světa, na konci všeho, daleko od všech a všeho, ze sluchátek mi zní písnička Jaromíra Nohavici - Mám jizvu na rtu a zmocňuje se mě nostalgická nálada, babička tu má tu píseň tuze ráda, a vždycky jsme ji spolu zpívaly. Jdu zpět na ubytovnu a říkám si, že to byl neobvykle nádherný den.

15. říjen 2017

po práci legraci!

24. říjen 2017

další splněný sen

Dneska bylo nádherné počasí, modré nebe, slunce a všechno tohle co k tomu patří, zrovna jsem měla směnu na odpoledne. Myslela jsem, že to bude obyčejný hezký den, že si odpracuju svoje tři hodinky a zas půjdu, ale stalo se něco, co jsem nečekala, splnila se mi hned tři přání najednou - první jsem mohla "asistovat" u check-inu, absorbovat informace o odbavování v jiném systému, než jaký znám z Brna, pak jsem mohla jít i na boarding! Byla jsem šťastná, snažím se totiž radovat z malých věcí ♥ Když jsem přišla zpět na informace, Irena mi řekla, že mi domluvila projížďku po dráze s jedním z handlingářů, tím si odškrtávám další položku z bucket listu :D

26. říjen 2017

U tohoto dne se nebudu nijak zvlášť rozepisovat, jelikož mám slzy v očích, jen jak na to pomyslím!
Mám fotku s letuškama, aneb další sen z mého bucket listu je pryč!

1. listopad 2017

pomalu ale jistě končíme!

Za dva dny mě čeká konec mojí třetí (a snad i poslední) praxe! Jaký lepším způsobem to oslavit, než prohlídkou letadla! Jedna moc milá letuška nám všechno popsala, ukázala co kde je, a ještě nám dovolila nakouknout do kokpitu! 

David se na fotkách moc tvářit neumí, ale jinak je to moc fajn kluk! 

To byl tedy můj říjen, má další praxe. Na jednu stranu jsem opravdu ráda, že už tam jako praktikant nebudu figurovat, na tu druhou se mě zmocňuje nostalgie. Přeci jen tři měsíce nejsou jen tak něco! Tři měsíce, to je čtvrt roku. Čtvrt roku úžasných vzpomínek, nových zkušeností a poznatků. Jsem ráda, že už je to pryč, zároveň ale nechci, aby to skončilo. 

no známe co se říká - Vzpomínky zůstanou.