Praxe v Brně ???

15.7.2017

Ještě jsem ani nestihla (nedokázala se k tomu dokopat) dopsat rozepsané články z Ostravy a už jedu do Brna. No co se dá dělat, jak by řekla moje sestra - to je život. Rozhodla jsem se, že své články budu vydávat jako zápisky z mého života, jednak si myslím, že je to mnohem čtivější ale hlavě je to jednodušší pro mě, bude to takový můj malý internetový deníček, uvidíme jak to půjde!

Jak tedy název vypovídá jedu na další (v pořadí již třetí) praxi. Cítím se relativně sebevědomě - přece mám za sebou 2 měsíce na letišti, další nebude o nic těžší /gurl if i knew/ Tentokrát jdu nabírat nové zkušenosti na letiště Brno - Tuřany. Tohle místo nenese žádný pompézní název jako třeba "Letiště Leoše Janáčka" nebo "Letiště Charlese de Gaulla" jsou to prostě "Tuřany".

Teď tady musím zaznamenat jednu náhodnou myšlenku - tyhle praxe jsou celkem náročné a je jedno jestli se jedná o Ostravu nebo Brno, je to prostě těžké. Nemluvím jen o věcech jako je samotná práce, ubytovny a další srandy, jedná se i o odloučení od své rodiny, vystoupení z prostoru své bezpečné bubliny a nutnosti se přizpůsobit podmínkám, také o finanční náklady. Do začátku potřebujete nějaký to slušný oblečení, boty a jídlo, to vyjde minimálně na 1 500 Kč, no a tam zdaleka nekončíme, doprava na letiště a zpátky, nutné výdaje v průběhu a tak dále. Dohromady to vyjde minimálně na 2 500,-. V Brně je to lepší v tom, že tady platí. Né moc ale aspoň se to nějak vykryje s náklady. Ostrava je v tomhle horší, nedostanem ani korunu. Kecy o tom, že praxe nemají být placené a další kecy si prosím nechte třeba pro někoho koho zajímají.

16.7.2017

Krása, dnes jedeme, přemýšlím, co všechno mi ještě chybí, klasika. Cesta na letiště uběhla překvapivě rychle, to jsem sama nečekala. Pokaždé když jedeme do Brna mě fascinuje vojenská přistávací dráha aka část silnice, kdo neviděl, nepochopí.

16.7.2017 - večer

Ubytovna je malá, kuchyň je malá, pokoj je malý, koupelna je malá. Jdu spát se vzpomínkou na Ostravu a velkou ubytovnu, velkou kuchyň, velký pokoj a velkou koupelnu. Jako plus však vidím to, že máme wifi a televizi (sice jen jedna na celé ubytovně a to ještě v pokoji holek, na šířku je větší než já a hraje tam prakticky jen Sex ve městě, ale je, snaha se cení). Zítra je den D. Nebo spíš den T ? Chápete - T jako Tuřany. Další vtip, který přijde vtipný jen mě.

17.7.2017

Teď přichází ta složitá část - první den.
Ráno nástup hezky v osm u Langa, tedy spíše u Kamily. Hodně informací, no nějak jsem to zvládla pobrat, to jsem ještě nevěděla, kolik informací mě ještě čeká. Následuje školení, poté zaškolení. Wau, myslím, že kdyby zaškolení trvalo o minutu déle, vyteče mi mozek uchem. TOLIK informací kolik do mě nenahustili za jeden den do mě nedokázali nacpat za 11 let školní docházky.

ALE

STÁLE

ŽIJU.

V odpoledních hodinách už jedeme (skoro) sami. Check.in, filtr, gate, toky a pořád dokola, protože opakování je matka moudrosti a jak se to říká - naučit se to musíme. Usínám relativně spokojená se svým životem za zvuku odlétajícího letadla. Krása ♥

Tak jo, první dva dny jsem se snažila nějak napsat, sepsat, dokončit, jak se tak na svůj deníček zpětně dívám, je to celkem strohé, no vystihuje to mé pocity.

Z celého srdce doufám, že se mi povede zaznamenat i další dny, a nevykašlu se na to jako minule.