Něco končí, něco začíná.

Celý tento příspěvek je vlastně taková vzpomínka na člověka, který můj život opustil. Jednou jsem na nějakém webu četla, že o tom, jaký člověk je nejlépe vypovídá způsob, jakým Vás opustí.  To je veliká pravda. Nejhorší je, že většinou nás opustí ti, u kterých bychom to čekali ze všech nejméně. 

Máme spolu mnoho krásných vzpomínek, co jen tak nevyblednou ale jak se říká -když je něco až moc skvělé, musí se to nějak pokazit. Řekněme, že to je prostě život. Jsem sice zklamaná ale nelituji ničeho.  Co se stalo - stalo se, no je mi líto, že to skončilo zrovna takhle. Je ale vtipné, že člověk, který mě nazval sobcem se ke mě sobecky otočil zády.  

Jak ale říká název článku -  něco sice skončilo no něco nového začalo.

Pojďme se ale přesunout k samotnému  článku! 

Ztraceny v Brně - 19.7.2017

Brno je krásné město, jak ale řekl Feri - je jako smažák, každý ho má rád ale málo kdo to přizná.

Je to město plné abstraktního umění a opilých lidí válejících se na ulici. Možná jsou také součástí nějaké rozsáhlé abstraktní expozice.

Po dvou hodinách bloudění Brnem a užívání si atmosféry jsem zaznamenala tři podle mě zásadní věci - tramvaje jsou v Brně velice nebezpečné a zrádné, je třeba dávat dobrý pozor; všechno je do kopce  a když ne do kopce tak z kopce; nejlepší zmrzlina je na zeleném trhu v růžovém tuk tuku. 

ZOO Brno - 20.7.2017

Dostat se z letiště do Zoo není žádná sranda, zvlášť když je celé okolí hlavního nádraží rozkopané a snad každá zastávka je jinde, než byla původně.  Z letiště do centra to je necelá půl hodina, z centra na zastávku zoologická zahrada je to další půl hodina, následně ještě deset minut pěšky k ZOO. Zvládnout se to dá, vzhledem k tomu, že jsme to zvládly i my.

Samotné ZOO je staré, přesně takové, které by bylo fajn v roce 1985. Výběhy jsou malé, zvířat je na jednom místě víc než hodně a všechny vypadají tak, jako by měly každou chvíli zemřít. Navíc celé ZOO je do kopce, když dojdete na konec, musíte se stejnou cestou vracet zpět.  

Pojďme se přesunout k těm lepším věcem. Hned po vstupu nás přivítal páv, ten jde vidět o kousek výše na fotce. Evidentně zvyklý na lidi, to bylo milé.
To co mě v celé ZOO nadchlo nejvíc, byl ale výběh bobrů. Vzpomněla jsem si na video nějakého polského chlapce, posilněného alkoholem a lehčími drogami, který byl naprosto unešen když viděl živého bobra. Cítila jsem se stejně.

Na cestě zpět jsem se málem  nechala přejet tramvají. Každý zážitek se ale počítá.

Zbytek týdne se až na pár výjezdů do Kauflandu v Černovičkách nic zásadního nestalo. Určitě mě pobavilo nejedno vtipné příjmení cestujícího nebo naštval nějaký cestovatel, to ale není nijak podstatné. Každopádně se mi tady líbí, líbí se mi letiště, líbí se mi praxe, líbí se mi život.