Natka a Wizzair

Jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem zažila na letišti v Brně bylo právě to, když jsem mohla přihlížet technickému odbavení Airbusu společnosti Wizzair.

Poprvé ve svém životě jsem byla přímo na ploše, když probíhalo technické odbavení letadla , abych pravdu řekla, je to víc než "cool" vidět všechno co Vám ve škole učitel půl roku vypráví monotónním hlasem na vlastní oči. Jak to vlastně vypadá když nakladači nakládají zavazadla, jak týpek přijíždí se "schody na kolečkách" nebo jak se doplňuje palivo.

Z těhle praxí si stejně pamatuju více než z nekonečných zápisů v sešitě z leteckého provozu, přece jen, když si něco sami zažijete, vryje se Vám to do paměti. Jak řekl Immanuel Kant - Všechno co víme, pochází ze zkušenosti. Je to přeci jen smutné, že ze dvou let ve škole si pamatuji jen malý zlomek, k čemu to potom je?  Ptám se sama sebe, zda-li je to mnou, školou nebo celým školstvím. Už Komenský věděl, že je blbost cpát mládeži do hlav stovky a tisíce informací aniž by žáci/studenti vůbec měli možnost se pro téma nadchnout.

"Správné vzdělání mladých nespočívá v ucpávání jejich hlav množstvím slov, vět a myšlenek jiných autorů ale ve otevírání jejich chápání vnějšímu světu, tak, že jejich vlastní myšlení bude proudit stejně jako listy a poupata na stromě." - J.A. Komenský

Když se budeme pohybovat ve sféře leteckého provozu na úrovni střední školy, bez praxí bych si pamatovala snad jen Chicagskou úmluvu a pěnový koberec. Je moc milé, když nám učitel prozradí své osobní zkušenosti ale "je někdo tak moudrý, aby se dokázal učit ze zkušeností druhých?"(-Voltaire). ?

Je třeba, aby učitelé nechali mladé otevřít svou mysl a přemýšlet, to se ale nestane, protože ne každá myšlenka či nápad je vítán. A také - když učitel nemá pravdu, tak má pravdu, protože učitel má pravdu vždy. Chybovat je lidské, ale z tohoto hlediska učitel asi není člověk. Vždy se dá najít nějaká výjimka, učitel, který své studenty podporuje, bohužel je to 1 ze 100. Učitel má být leader, být se studenty, nikoli proti nim, být na stejné úrovni jako oni a ne se nad ně záměrně povyšovat.

Pojďme se ale vrátit zpět k našemu růžovému Wizzu. Jak to tedy celé začalo? Chtěla jsem se jít podívat na odbavení letu do Londýna, chápete - prostě jsem dítě zvědavý a když už mám tu příležitost, tak proč ne! Ten den byla jako supervisor Mirka, už to byla výhra. Zeptala jsem se tedy, jestli je to teda možné a ona s tím neměla problém, ještě se smála,že aspoň někdo pomůže s toky. Když má někdo radost, že udělám něco, co mi dělá radost, mám já sama radost.

No, tak jsem těsně před dvaadvacátou hodinou vykopala svůj zadek z naší skromné ubytovny a došla jsem na suprák,přesně tak, jak mi řekli.
Mirka se mě zeptala, jestli chci jít na palubu letadla, já - jako správný zvědavec jsem bezmyšlenkovitě řekla ANO a tak bylo vymalováno.

"Tak půjdeš na handling, jo?" 
"tak jo" Mirka mě poslala na výpravnu.
Přijdu ke dveřím, zvedám telefon a volám na handling.
"Prosím?"
"Tady Natka z Krnova, posílá mě sem Mirka ze supráku."
"No to musíš zazvonit, oni ti otevřou." 
"Jo aha, tak jo."
Zazvonila jsem a po chvíli se dveře otevřely a já prošla bezpečnostní kontrolou a následně přímo do místnosti handlingu. Už v tento moment jsem vyla štěstím bez sebe. Co pro ostatní neznamená nic, jen další den, pro jiného může znamenat víc než hodně.  Jelikož jsem velmi chytrý člověk, tak jsem si nevzala bundu ani mikinu. Jéje. Venkovní teplota se pohybovala kolem 10 °C a já stála v tričku a reflexní vestě. Díky bohu mají nějaké ty bundy k vypůjčení. To cením. Pak už jsme šli k letadlu (zdravím Tomáše Novosada).
 Něco Vám povím, pokaždé, když vidím letadlo vedle sebe, překvapí mě, jak je to letadlo obrovský, a je jedno jestli to je poprvé nebo po tisícáté.

Jak jsem psala o pár řádků výše, šli jsme k letadlu, ovšem letadlo tam ještě nebylo, mělo sednout až o pár minut později. Tomáš zapomněl nějaké papíry a vracel se pro ně, no mě nechal stát na chodníku. V poho, jsem stále spoko. Než se stihl vrátit, letadlo sedlo. Tak stojím na chodníku, koukám a usmívám se jak magor.

No snad jen díky bohu se za chvilku dokulil zpět a já mohla následovat jeho kroky, protože ano - jediné co jsem měla celou dobu před očima byla skákající opice a velký neonový blikající nápis "What do I do ???". Pak už to šlo všechno rychle, do schodů a ze chodů a pak zase do schodů, a kolem letadla a pod letadlo a zas nahoru a pak dolů. Celkem blázinec, ale takový ten blázinec, který je vlastně v jádru věci klidný.

Když už jsem si myslela, že lepší už to být nemůže, začal se okolo motat pilot. Výraz "motat" asi není úplně ideální, ale všichni určitě ví, co tím myslím. Asi viděl jiskru v mých očích a mobil, a tak vznikla tahle fotka. Další důvod ke štěstí.
Byl to povedený den, další den, za který jsem vděčná.

Další důvod, proč jsem šťastný člověk - ostatní mi k tomu pomáhají. Protože kdyby nebylo Miruš, která tohle celé začala, Tomáše, který odpovídal na všechny moje otázky nebo pilota, tahle stránka by v mém životě ani nebyla.

 Díky ♥