Jak to dopadlo?

Překvapivě dobře!
Asi po týdnu na hasičárně mě přesunuli na informace, tedy tam, kam jsem u od počátku chtěla.
Tolik nových informací, tolik nových lidí, tolik nových poznatků. Člověk by ani nevěřil, kolik různých věcí musí taková "holka z ička" vědět a s kolika nepříjemnými cestujícími se musí denně vypořádat. (Cestující, o nich bych mohla napsat samostatný článek... )

Nebudu to nijak zdržovat, sama si svoje prvotní pocity nepamatuju, přeci jen to bylo nějakou tu dobu zpět (úplně jsem zapomněla, že bych měla něco napsat, když mě přesunuli, začal to být frmol a hned jak jsem praxi skončila, začal frmol ve škole), snad jen řeknu, že i když jsem si myslela, že je všechno ztracené, obrátilo se to k lepšímu. Začínám si uvědomovat, že tak je to v životě skoro se vším. 

Koncem dubna jdu na praxi do Ostravy zase, možná se dokopu k tomu, sepsat své pocity, když mi to nevyšlo minule.

Jaké mám cíle na příští praxi? Osvědčit se a neudělat žádný průser, aby tam mohla jít na prázdniny na brigádu (Co si budem povídat, je lepší sedět 12h na letišti a vypořádávat se s cestujícími než se 12h dřít jak debil někde v kuchyni.), projet se s bezpečákama po VPD (na doporučení pána z věže, že je to prý sranda), ukecat bezpečáky, aby mohla Michelle přijet a podívat se jak letiště funguje, když tam zrovna nikdo není a konečně se naučit, jak vypisovat nadváhy kufru (je to složitější než by člověk čekal..).

Abych pravdu řekla, škola mě nebaví, nebaví mě se učit, nebaví mě si do hlavy cpát tísíce informací ohledně věcí, které zapomenu hned po testu.. (Učitelé by mohli říct, že to proč zapomínám je kvůli toho, že se neumím správně a efektivně učit, jak by ale mohli vysvětlit, že si doteď pamatuji všechna hlášení z letiště?) Ale praxe? To je něco, co mě pořád ještě drží na naší škole.