PRAXE - PRVNÍ DOJMY

Jak jsem psala v minulém článku, jen o fous jsem dojela na letiště včas, letištní hala mi připadala najednou obrovská, větší, než jakou jsem si pamatovala z dětství, když jsme na dovolené létali z Ostravy.

Ten pocit když jsem věšla dovnitř se snad ani nedá popsat, bála jsem se, byla jsem nadšená a přitom jsem se snažila vypadat naprosto klidně.
Někteří mohou namítat, že o nic moc nejde, pro mě však tahle praxe znamená hodně.
Když jsme v hale byli nastoupení všichni, řekli nám, že máme jet za nimi a následovat je na ubytovnu. Zvenčí nevypadala nijak hezky, jak se ale říká, nesmíme soudit knihu podle obalu..
Vešli jsme a já v ten moment myslela, že umřu, stála jsem naproti schodů a výtah nikde. Obrovský kufr + dvě patra do schodů = udýchaná a rudá Natálie.
Inu, nějak jsem se tam vyšplhala a postavila se ke kuchyňce, kde nám stručně sdělili pravidla ubytovny a další drobnosti. Poté jsme vyplnili papíry, rozřadili se do pokojů, dostali klíče od pokojů a pokyny k zítřku.
Na pokoji jsem jak jinak než s Jolou, to už musí být osud! Pokoj je malý ale útulný, bílé stěny, dřevěný nábytek, modrý koberec a veliké okno. Dokonce i kuchyňka je pěkná, nechápu co proti ní studenti před náma měli.. Funguje sice jen jeden vařič, ale i s tím se dá žít. Sprchy a záchody jsou taky v pohodě, žádná hrůza.

Intr vs. Ubytovna
0:1

Vybalily jsme se a s dalšími lidmi se vypravili na procházku k letišti, zabít trochu času.
Vešli jsme do budovy nádraží a z ní se tunelem přesunuli do haly, kde jsme jako správní teenageři vytáhli mobily a zkontrolovali co je nového ve světě. Na ubytovně totiž wi-fi není.
Zpátky jsme došli kolem deváté, s holkama jsme se podívaly na polovinu filmu a pak se rozhodly, že je čas jít spát, neboť zítra vstáváme v 6:00 kvůli božímu bezpečnostnímu školení.